Do that Passion Project of Yours!
A year ago I launched Ficus Boutique. It is my passion project that I hope brings joy and inspiration to its readers. It was a big step for me and I am so glad I made it. I am writing this post to encourage those who are thinking about starting their passion project, but are worried or hesitating. My message is – you won’t regret trying, no matter how big or small your passion project or side hustle might be.
For me, Ficus Boutique was a big step. I am a private person, mostly introvert. Sharing things from my life and my deep thoughts publicly sounded scary. I wanted to write, I wanted to share, but I knew that it also meant opening up to anyone who happens to find my page. I hesitated if I had what it takes to do that. It is ironic – with a blog you want many people to read it and I certainly do, but at the same time the idea of strangers reading my thoughts still tickles me around my stomach, even a year later. Work in progress?
You do not know how your project is going to go. I am what I call a ‘recovering perfectionist.’ I like what I do to be of good quality, to be a great product. So, I had a ton of thoughts and fears in my head such as: Will people like it? What if I say something that could be misinterpreted? What if it is not an interesting topic? What if I get some fact incorrect by mistake? What if, what if, what if… I am still working on letting go of all these ‘what ifs’ and my fear that it won’t be as good and as successful as I want it to be. But if that year of writing and trying taught me something it is that my product is not perfect and has long ways to go and yet I am fine with that and love it anyways.
It’s a lot of work. I spend a lot of time writing and even more time editing, polishing, translating, and selecting and editing photos. I did not expect that each post would take me as much time as it does. But it does. And it will. I am trying to be more efficient, but I have accepted that it is a lot of work and I need to put in the time it requires. As a result, I have gained a new level of appreciation for all people who create. So often we do not realize how much work, passion, and emotions is behind the final product we see as the audience, whether it is a blog post, bookstore presentation, or a photo in a gallery. I see that differently now.
I was challenged and improved in an area where I had very little skill (and interest) – website design and the back-end tech work. I cannot even describe how many hours I spent on the most basic things to set up and run my site. It drove me nuts. It delayed the launch of my site by two months because I could not figure out one thing and got so frustrated that I temporarily gave up…before I even started! I use my computer daily at work and am relatively ok with technology, but learning the behind the scenes work on the website challenged me to a whole new level. However, at the same time, the more infuriating it was when I could not figure out something, the more I celebrated it when I finally did. Even the smallest thing. And I like to tell myself that I used a different part of my brain than I normally do and there must be some value in that, right?
But despite all these fears and challenges, it has all been worth it for me. I am so excited every time I get a message from readers that I inspired them to make a change, try something new, and improve their life one little step at a time. It makes my day. Every time. Really. I am jumping with joy whenever a new person subscribes because they want to get my content directly in their inbox. I love the process of thinking about new topics, structuring the content for the post, and losing myself in writing. I am ‘in the zone’ when I work on my blog. It gives me so much energy. It’s hard to describe that feeling, but I am sure that those who invest in their passions understand.
So for those of you who are itching to get started on your project, who are gathering courage, who are afraid of disapproval or of not excelling from the start, I say, go for it and try. You won’t regret that it wasn’t perfect or that you spent a lot of time on it, but you may regret if you do not try. I am certain that every creative person out there is sometimes afraid, does not feel like they are where they want to be, or hurts when things do not come as they hope, but the feeling of creating and putting your best out there fills you with something so much more powerful and meaningful than any of the fears and hesitations.
So, my dear friends: I will keep writing posts on Ficus Boutique, improving my work, learning, and fighting my fears. And I would love to hear from you about that awesome project of yours that you are going to kick-off or bring to a new level now!
Dejte Se Do Svého Vysněného Projektu!
Před rokem jsem rozjela Ficus Boutique. Je to můj srdcový projekt, který doufám, přináší radost a inspiraci svým čtenářům. Byl to pro mě velký krok a jsem tak ráda, že jsem ho učinila. Píšu tenhle článek, abych povzbudila ty, kteří přemýšlí o svém srdcovém projektu, ale mají obavy a váhají. Moje rada je – nebudete litovat, že jste to zkusili, ať už je váš projekt nebo vedlejší činnost malá nebo velká.
Pro mě byl Ficus Boutique velkým krokem. Jsem soukromý člověk, z větší části introvert. Měla jsem obavy sdílet věci z mého života a mé hlubší myšlenky veřejně. Chtěla jsem psát, chtěla jsem sdílet, ale věděla jsem, že to také znamená se otevřít komukoliv, kdo narazí na moji stránku. Je to ironické – chcete, aby hodně lidí četlo váš blog a já určitě chci, ale zároveň mě ten pocit, že někdo úplně cizí čte moje myšlenky, stále lechtá u žaludku, i o rok později. No, musím na tom pracovat.
Nevíte, jak se vám váš projekt vydaří. Já si říkám ‘léčící se perfekcionistka.’ Mám ráda, když to, co dělám, je kvalitní, když je to skvělý produkt. Takže jsem měla v hlavě spoustu myšlenek a obav jako třeba: Bude se to lidem líbit? Co kdyby došlo k nějaké misinterpretaci? Co když to není zajímavé téma? Co když omylem spletu nějaká fakta? Co když, co když, co když… Stále pracuji na tom, abych neřešila tyhle všechny ‘co když’ a na mých obavách, že to nebude tak dobré a úspěšné, jak bych si přála. Ale pokud mě ten rok psaní něco naučil, tak je to, že můj produkt není perfektní a musí se ještě hodně vylepšovat, ale já jsem s tím úplně srovnaná a přesto to miluju.
Je to hodně práce. Strávím spoustu času psaním a ještě více editováním, uhlazováním, překladem a vybíráním a editováním fotek. Nečekala jsem, že mi každý článek bude trvat tak dlouho, jak mi trvá. Ale trvá. A bude trvat. Snažím se být víc efektivní, ale musela jsem přijmout, že je to hodně práce a musím do toho dát ten čas, co je potřeba. Díky tomu jsem získala hodně nového respektu k lidem, co něco tvoří. Často si neuvědomíme, jak moc práce, vášně a emocí je za tím finálním produktem, který vidíme jako obecenstvo, ať už je to článek na blogu, prezentace v knihkupectví nebo fotografie v galerii. Teď to vidím jinak.
Byla jsem otestována a zlepšila se v oblasti, ve které jsem toho moc neuměla (a ani neměla zájem) – webový design a technická práce s webem na pozadí. Ani nevím jak popsat, kolik času jsem strávila na tom nejzákladnějším jak vytvořit a rozjet moji webovou stránku. Přivádělo mě to k šílenství. Odložilo to rozjezd mé stránky skoro o dva měsíce, protože jsem nemohla přijít na jednu věc a tak mě to vytočilo, že jsem to dočasně zabalila…ještě než jsem vůbec začala! Používám počítač pravidelně v práci a celkem zvládám technologii, ale naučit se technickou administraci webové stránky mě otestovalo na úplně jiné úrovni. Ale zároveň, čím víc mě daná věc točila, tím víc jsem slavila, když jsem na to konečně přišla. I ty nejmenší věci. A také si říkám, že jsem používala jinou část mozku než obvykle a to snad je také k něčemu dobré nebo ne?
Ale přes všechny tyhle obavy a překážky to za to určitě stojí. Mám takovou radost, kdykoliv dostanu zprávu od čtenářů, že jsem je inspirovala něco změnit, zkusit něco nového a zlepšit jejich život jedním malým krůčkem za druhým. Mám z toho neuvěřitelnou radost. Pokaždé. Opravdu. Skáču radostí kdykoliv se nový člověk zaregistruje, protože chce dostávat obsah mého blogu přímo do své emailové schránky. Miluji ten proces, když přemýšlím nad novými tématy, vytvářím strukturu pro články a když se do slova ztratím v psaní. Jsem opravdu ‘v zóně’, když pracuji na svém blogu. Dává mi to tolik energie. Je těžké popsat tenhle pocit, ale vím, že ti, co investují do svých koníčků, mi rozumí.
Takže pro ty z vás, kteří se nemůžou dočkat, až rozjedou svůj projekt, kteří sbírají odvahu nebo mají obavy z nesouhlasu a z toho, že nebudou výborní od začátku, řeknu vám, jděte do toho a zkuste to. Nebudete litovat, že to nebylo perfektní, anebo že jste tím strávili hodně času, ale možná budete litovat, že jste to nezkusili. Vím jistě, že každý tvořivý člověk má občas strach, necítí se, že je tam, kde chce být a že ho bolí, když věci nevychází tak, jak doufal, ale ten pocit, když člověk tvoří a davá do toho své maximum, vás naplní něčím mnohem silnějším a smysluplnějším než jakékoliv obavy a zdráhání se.
Tak, milí přátelé: já budu dále psát články na Ficus Boutique, zlepšovat svoji práci, učit se a bojovat se svými obavami. A moc ráda bych slyšela od vás o tom super projektu, který teď odstartujete anebo povznesete na novou úroveň!
