The Power of Visualization.
Lately, I have been reading a lot about visualization. Some recent experiences made me realize how visualization has impacted my path, which led me to look into this more. The more I learn, the more I am amazed at the power and potential of using your mind to guide you towards your desired outcomes through visualization and intentional thinking.
But first things first. A while back, my friend told me she enjoyed making vision boards. About a year and a half ago, as I was going through a difficult time, we agreed to do an evening of vision-boarding. For several hours, we sat on the floor in my living room, sorting through piles of magazines, cutting pictures, words, and sentences that resonated with us, and gluing them on big sheets of hard paper. Once our vision boards were done, we analyzed the meaning of our creations. Even though we were picking from the same magazines, our boards were quite different, from the images we chose to how we arrange them on our boards. We had good conversations and laughs about what was on our boards. I put my vision board on the wall in my bedroom where I would see it every day when I go to bed and wake up. I often spent time looking at the board before falling sleep.
About eight months after creating my first vision board, I was looking at the board and suddenly had a major realization. Even though I did not have any intentions with my board when I created it, frankly, nothing more than to do something fun and creative with my friend, I realized that since then I have done many things that were represented on my board. There were several images of women doing yoga and in athletic gear. While I had always been active, I realized I recently made yoga, barre, and gym much more consistent practice than in prior years. There were images of healthy, delicious foods. In recent months I became more intentional with how I nourish my body. But most importantly, it was the big image at the center of my board. In it, a girl with a backpack overlooks a gorgeous blue ocean bay surrounded by green hills. I am not sure where the photo is from, but it looks exactly like the shoreline of Kauai I hiked few months after creating my vision board. In other words, I did the same thing as the girl in the center of my board – packed my bag and went to hike in Hawaii. It gave me chills.
My second vision board was a spur of the moment thing. As I was organizing my magazines, I suddenly found myself cutting up images, words, and quotes I liked and soon I had my new vision board. It was different from the first one. It was less crowded, simpler, with clean, straight lines. With the first board I struggled to articulate why I picked the images I did and what they meant, but with this board, I knew exactly what each image and word meant. When I put them next to each other, to me, they demonstrated the journey I had been on. I made the first one at a time of emotional and mental turmoil; I had good ideas in my head, but they were a swirl. I made the second one when I emerged from this turmoil stronger, more confident, and more intentional; these images were affirmations of what was important to me.
In reading about this topic, I learned that professional athletes often use visualization to imagine how it will feel when they win or to visualize their moves, strokes, jumps, etc. to train their mental muscle, so that they perform these with ease and excellence during competition. Businesspeople, speakers, and leaders use visualization techniques to get ready for big moments. An article by Jack Canfield in my favorite Mantra magazine described it simply for me. When you visualize something that hasn’t happened yet, but see it clearly and generate all the feelings as if you were achieving it, you experience the same psychological reaction as if it happened. Subconsciously, your brain will start plotting ways to get you to your goal. It will start making you take actions towards this goal, often without you even realizing it. Crazy stuff, isn’t it? But so powerful.
Some authors take it further, arguing that it’s not only the internal processes that propel you towards your vision, but what you visualize, think, and say sends vibes, energy, or frequency – whatever you call it – to the universe, which will then begin to bring to you just the thing you think and talk about. I am still processing this concept, but I recall when I played tennis tournaments my mom often intensely thought about a girl she wanted me to play in the first round when the draws were being drawn up, and a good number of times, I ended up playing just that girl. A little freaky, but I guess it demonstrates this idea.
A variation of a similar theme is Rachel Hollis’s “ten-ten-one” approach, which I have tried over the past month. Basically (for more detail, see her Girl Stop Apologizing! book), you imagine and dream big about how you want your life to look in ten years. You write it down in detail. Then you select one goal that will get you to this life and list ten dreams that represent that life. She writes her goal and ten dreams every morning. I decided to add this to my existing morning routine of writing what I am grateful for and my intentions for the day. I did my dreaming big about my life in ten years in a coffee shop and I think the people there could feel the positive energy bursting from me, as I was writing my ideas down. I thought it would be hard to find time to write all this every morning, but it has been over a month and I look forward to it every morning. It helps me stay grounded during the day. It puts random stresses of the day in perspective – if they are not related to my goal and dreams, I can more easily let them go. And if they are, I am motivated to tackle them. It’s early, so the judgement is still out on the full benefit of this exercise, but it has already done a lot for me.
I do not know if one technique is better than another. It is probably very individual. But I believe that what you visualize, what you think about, how you talk, and what energy you send out there plays a big role in how you experience your day-to-day life, how you see the world around you, how you move towards your vision and things you desire, and what energy is sent in return your way. Our mind is a powerful tool and we often do not use it the right way – we spent the valuable brain energy engaging in things such as complaining, gossiping, feeling sorry for ourselves, or being angry. Instead, with a little bit of discipline, mindfulness, and practice, we could turn our mind to being one of our biggest helpers to bring positive change and positive things to our lives. I think there are many untapped opportunities to use our minds to help us live our best lives. The more I think about this, the more I am ready to practice visualization and see where it goes! Who is in with me?
Síla Vizualizace.
Poslední dobou hodně čtu o vizualizaci. Díky pár nedávným zážitkům jsem si uvědomila, jak vizualizace ovlivnila mojí cestu a to mě přimělo se na toto téma podívat víc zblízka. Čím víc se o tom učím, tím víc jsem v údivu nad sílou a potenciálem naší mysle nás vést směrem k našim cílům skrz vizualizaci a záměrné myšlení.
Ale nejdřív pěkně po pořádku. Před časem mi moje kamarádka řekla, že ráda dělá vizuální koláže. Asi před rokem a půl, když jsem procházela těžkým obdobím, jsme se domluvily, že si uděláme večer s vizuálními kolážemi. Několik hodin jsme seděly na podlaze v mém obývacím pokoji, prohrabovaly se štosy časopisů, vystřihovaly obrázky, slova a věty, které se nám líbily a lepily jsme je na velké čtvrtky. Když jsme dokončily naše koláže, analyzovaly jsme mínění našich výtvorů. Přestože jsme vybíraly ze stejných časopisů, naše koláže byly dost odlišné, od těch fotek, co jsme si každá vybrala až po to, jak jsme je naaranžovaly na ploše. Dobře jsme si o našich výtvorech popovídaly a zasmály se. Dala jsem si svojí vizuální koláž na zeď v ložnici, kde jsem ji viděla každý den, když jsem šla spát a vstávala. Často jsem se na mojí koláž dlouho dívala, než jsem šla spát.
Asi osm měsíců poté, co jsem vytvořila svoji první koláž, jsem se na ni dívala a najednou mi došlo něco velkého. Přestože jsem neměla žádné specifické plány pro moji koláž, upřímně nic víc než strávit čas s kamarádkou s nějakou příjemnou a tvořivou aktivitou, najednou mi došlo, že jsem od té doby udělala mnoho věcí, které byly na mé koláži. Bylo tam několik fotek žen na józe a ve sportovním oblečení. Vždycky jsem byla dost aktivní, ale uvědomila jsem si, že v poslední době byla moje jóga, barre a posilovna mnohem pravidelnějším tréninkem než v předchozích letech. Byly tam fotky chutných, zdravých pokrmů. V posledních měsících jsem se také mnohem víc zaměřila na to, jakou výživu dávám svému tělu. Ale nejdůležitější byla ta fotka ve středu mé koláže. Na ní byla dívka s batohem, která shlížela dolů na nádhernou zátoku oceánu obklopenou zelenými kopci. Nevím, odkdud tahle fotka je, ale vypadá úplně stejně jako pobřeží Kauaie, které jsem procházela pár měsíců poté, co jsem vytvořila svou první koláž. Jinak řečeno, udělala jsem totéž, co ta holčina na té fotce – sbalila jsem si batoh a vyrazila na tůry na Havaj. Zamrazilo mě.
Moje druhá vizuální koláž byla spontánní. Organizovala jsem moje časopisy a najednou jsem začala vystřihovat fotky, slova a citáty, které se mi líbily a za chvilku jsem měla mojí druhou vizuální koláž. Byl jiná než ta první. Byla méně naplácaná a jednodušší s rovnými liniemi. S mojí první koláží mi moc nešlo vysvětlit, proč jsem si zvolila ty fotky, které jsem zvolila a jaké bylo jejich mínění. S touto druhou koláží jsem věděla úplně přesně, co každé slovo a fotka znamená. Když jsem je dala vedle sebe byly dokladem mojí cesty. Tu první koláž jsem vytvořila v období, kdy jsem procházela emočním a mentálním zmatkem, měla jsem v hlavě dobré nápady, ale byl to chaos. Svoji druhou koláž jsem vytvořila, když jsem z tohoto chaosu vyšla na druhé straně silnější, sebevědomější a záměrnější a tyhle fotky byly potvrzením toho, co pro mě bylo důležité.
Když jsem tohle téma začala trochu víc studovat, zjistila jsem, že profesionální sportovci často používají vizualizaci, aby si představili, jak se budou cítit po vítězství, nebo aby si představili v hlavě pohyby, údery, skoky, apod., a naprogramovali tak mozek, aby tyhle pohyby zvládl s rutinou a bezvadně během soutěže. Byznysmeni, řečníci a lídři používají vizualizační techniky, aby se připravili na velké momenty. Článek od Jacka Canfielda v mém oblíbeném Mantra časopise to popsal jednoduše. Když si představíte něco, co se ještě nestalo, ale vidíte to jasně a probudíte všechny ty pocity, jako kdybyste to už dokázali, prožíváte stejnou psychologickou reakci, jako kdyby se to opravdu stalo. Váš mozek začne podvědomě plánovat, jak by vás dostal k vašemu cíli. Začne volit činy, které vás posunují k vašemu cíli bez toho, abyste si to často uvědomili. Bláznivé, že? Ale hodně působivé.
Někteří autoři jdou ještě dál a argumentují, že jsou to nejen vaše vnitřní pochody, které vás posunují k vaší vizi, ale to, co si představujete, myslíte a říkáte vysílá vibrace, energy nebo frekvenci – jak už to chcete nazvat – do vesmíru, který vám pak přinese právě tu věc, o které mluvíte a přemýšlíte. Stále ještě zpracovávám tenhle koncept, ale vzpomínám si, když jsem hrála tenisové turnaje, jak moje mamka často během losování turnajového pavouka intenzivně myslela na dívku, se kterou chtěla, abych hrála v prvním kole a dost často jsem si vylosovala právě tu holčinu. Trochu z toho jde strach, ale myslím, že to ukazuje na sílu téhle myšlenky.
Na podobné myšlence je založený postup “deset-deset-jedna” od Rachel Hollis, který zkouším poslední měsíc. Jednoduše (pro víc detailů, mrkněte na její Girl Stop Apologizing! knihu), představíte si a sníte ve velkém stylu o tom, jak chcete, aby váš život vypadal za dest let. Zapíšete si to se všemi detaily. A pak si zvolíte jeden cíl, který vás přivede k tomuhle životu a deset snů, které reprezentují ten život. Ona si každé ráno píše tento cíl a deset snů. Rozhodla jsem se přidat toto k mojí momentální ranní rutině, kdy si zapisuji, za co jsem vděčná a moje záměry na daný den. Ten den, co jsem snila o mém životě za deset let a zapisovala si můj cíl a mé sny, jsem byla v kavárně a myslím, že lidé kolem mne cítíli tu pozitivní energii, kterou jsem při tom vyzařovala. Myslela jsem si, že bude těžké najít čas psát tohle všechno po ránu, ale je to už víc než měsíc a já se na to těším každé ráno. Pomáhá mi to si lépe udržet rovnováhu během dne. A dává to různé denní stresy do perspektivy – pokud nejsou spojené s mým cílem a sny, tak je můžu jednodušeji nechat plavat. A pokud jsou, tak mám motivaci se s nimi poprat. Je to stále brzo, takže celkové zhodnocení tohoto cvičení nechám na později, ale už teď pro mě udělalo dost.
Nevím, jestli je jedna metoda lepší než druhá. Nejspíš je to hodně individuální. Ale věřím, že co si představujete, o čem přemýšlíte, jak mluvíte a jakou energii vydáváte, hraje velkou roli v tom, jak prožíváte bežný denní život, jak vidíte svět kolem sebe, jak se posunujete ke své vizi a věcem, které chcete, a jaká energie je vám poslána zpět. Naše mysl je silný nástroj a my ho často nevyužíváme úplně nejlíp – používáme vzácnou mozkovou energii na věci jako je stěžování si, drby, sebelítost a vztek. Místo toho bychom mohli s trochou disciplíny, uvědomění a nácviku udělat z naší mysle jednoho z našich největších pomocníků, který přinese pozitivní změny a pozitivní věci do našich životů. Myslím, že máme mnoho momentálně nevyužitých příležitostí k tomu, aby nám naše mysl pomohla žít náš nejlepší život. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem nachystaná trénovat vizualizaci a uvidíme, co z toho vyjde! Kdo do toho jde se mnou?
