Colorado Has Accepted You.
“Colorado has accepted you,” says my friend as we are driving back from our hike in the Rocky Mountains National Park (RMNP), chatting about my first experiences in the state that is my home for the next month and change. We just finished a beautiful 9.5 mile hike in RMNP that rewarded us with gorgeous views of Fern Lake at 9,500 feet elevation. I loved every step of it. In the morning, we saw many elk resting in the light morning fog, undisturbed by the visitors starting to flow into the park. It’s my first time seeing elk. The early morning is chilly, but soon warms up as we hike up the mountain and the sun gets stronger. At times, I feel dizzy from the altitude, it’s my first time above 7,000 feet on this trip and I am still getting used to it. The last quarter mile of the trail is covered by snow and there are piles of snow around the lake. We find a boulder right by the water to sit on and watch the mountains reflecting in the water and sheets of ice slowly making their way across the lake. We top off the great day with a late lunch and a shared beer at Oskar Blues. I don’t drink beer but we share a glass of flower-flavored one because I feel I should try one being at a brewery in this beer-loving state.
It is my second weekend here and I am in love with the place. It accepts me and I accept it. I came here because I have always been intrigued by Colorado’s nature and the active outdoors lifestyle that defines so many people here. Within a few days I am inspired by seeing so many people out and about being active from running to cycling, hiking, and mountain biking. Everyone smiles, people are patient on the road, and they say ‘hi, how are you’ in a relaxed tone. It is quite different from the hectic, frowning, and happy-hour loving crowd typical for Washington D.C. where I have spent the past eight years.
The next day I go back to RMNP for a different hike with another friend. We start early and it is cold. We are walking and chatting and do not notice that we have left the trail. Suddenly, we find the ‘trail’ a bit difficult and after another 15 minutes we finally admit to ourselves that we are no longer on the trail. We decide to continue in the direction we think we are supposed to go. Our destination is the top of the mountain and we have the road in the valley below as our marker. We can’t get lost, right? We are puffing and sweating because our alternative trail is steep and rocky. Every now and then we run into a small tower of arranged boulders which we greet with a scream “humans!” These little man-made towers indicate that some other crazy people have gone this way before us. We talk about bears, falling off the cliffs, and how long it would take before someone finds us. Finally, I spot our trail again and excitedly yell at my friend. I totally scare him because after all the bear talk, he thinks I see a bear… After we return safe and sound, we go horse-back riding. I could not have asked for a better weekend.
I also do hikes by myself. I quickly learn to leave early in the morning to avoid afternoon thunderstorms that are common this time of the year. Apparently, people get struck by lightning in the mountains quite often here. I read the warning signs about rattlesnakes and carefully look where I am stepping and hope to avoid them altogether. I do not want to get bitten and even seeing one would result in my snake phobia-induced reaction that no one needs, not me, not the snake, and not anyone else around. As I hike, I take a lot of pictures, I enjoy the view, and I think. I am in the moment and love the feeling.
I am not on vacation here. I work remotely. I get up at six, do my morning yoga, have breakfast on the porch, and by 7am, which is 9am on the East Coast where my office is, I am starting my work day. My friend who I am staying with has a similar routine. We both quietly work and take calls with colleagues around the world; she is in her office upstairs and I am at the dining table on the main floor. I am productive and get so much done. Sometimes, I take a mid-day break to walk around the neighborhood. Longs Peak, the highest mountain in this area, is on the backdrop as I walk the trail outside our house. I finish around 3:30pm, and go to yoga, hike, bike, go into town, or take care of life stuff. I am in bed by 10pm. My days are productive and relaxed. I like my routine and feel healthy. I feel like I have found my happy place.
Recently, I read a quote ‘go where your energy is reciprocated, celebrated, and appreciated.’ Six months ago, I decided to come to Colorado because I wanted to see its natural beauty and experience its lifestyle. I asked my manager to let me work remotely and she said yes. A friend of a friend whom I met once was willing to let me stay with her and we get along great. She happened to be in a great location close to the mountains. I met some nice people with whom I clicked within a few days of arriving. I have done some amazing things in my first few weeks here. It all happened exactly as it should once I made the decision to come. Perhaps I had intuitively known long before, perhaps I was simply lucky, but I feel like I have found a place and people who reciprocate, celebrate, and appreciate my energy. Colorado has accepted me. We share the same vibe and I believe there is incredible power in that.
What’s your place where your energy is reciprocated, celebrated, and appreciated?
Colorádo Tě Přijalo.
“Colorádo tě přijalo,” říká můj kamarád po cestě domů z naší tůry v Národním Parku Skalisté Hory, když rozebíráme moje první zážitky z tohoto státu, který bude mým domovem následující měsíc a kousek. Akorát jsme dokončili krásnou 9,5 mílovou tůru, která nás odměnila nádhernými výhledy na Kapradinové Jezero ve výšce 2895 m.n.m. Líbil se mi každý krok. Ráno jsme viděli spoustu jelenů, co odpočívali v lehké ranní mlze a nenechali se vůbec rušit turisty, kteří začínali přijíždět do parku. Bylo to poprvé, co jsem viděla jelena. Ráno je chladné, ale brzy se zahřejeme, jak jsme stoupáme vzhůru a slunce začne nabírat na síle. Občas se mi malinko točí hlava z nadmořské výšky, je to poprvé na tomto výletě, co jsem přes 2100 metrů vysoko a tak si stále ještě zvykám. Na poslední čtvrt míli je stezka pokrytá sněhem a kolem jezera jsou kopy sněhu. Najdeme si velký kámen hned u vody, na který se usadíme, a pozorujeme, jak se okolní hory odrážejí ve vodě a kusy ledu pomalu plují přes jezero. Zakončíme tento skvělý den pozdním obědem a sdíleným pivem v Oskar Blues. Já pivo nepiju, ale podělíme se o jednu sklenici piva s květinovou příchutí, protože mám pocit, že bych měla alespoň jedno zkusit, když už jsem v pivovaru a v tomhle státě, co pivo tak miluje.
Je to můj druhý týden a jsem do tohoto místa zamilovaná. Přijalo mě a já ho také přijala. Přijela jsem sem, protože jsem vždycky byla zvědavá na přírodu Coloráda a zdravý životní styl, který je tady součástí identity mnoha lidí. Během pár dnů je pro mě inspirací, když vidím, jak aktivní tu všichni jsou – od běhání přes cyklistiku, pěší turistiku a horská kola. Všichni se usmívají, jsou trpěliví na silnici a říkají ‘ahoj, jak se máte’ v klidném tónu. Je to dost jiné než ten hektický, podmračený, a happy hour milující styl Washingtonu D.C., kde jsem strávila posledních osm let.
Další den jedu zpět do Národního Parku Skalisté Hory na další tůru s jiným kamarádem. Vyrážíme brzy a je zima. Jdeme a povídáme a nevšimneme si, že jsme sešli ze stezky. Náhle nám připadá naše ‘stezka’ trochu náročnější a po dalších patnácti minutách si konečně přiznáme, že už nejsme na stezce. Rozhodneme se pokračovat ve směru, kterým si myslíme, že máme jít. Naším cílem je vrchol hory a silnice dole v údolí pod námi je naším orientačním bodem. Nemůžeme se ztratit, ne? Jsme zadýchaní a zpocení, protože naše alternativní cesta je strmá a kamenitá. Čas od času narazíme na věžičku vystavěnou z malých kamenů, kterou zdravíme se zajásáním “lidé”! Tyhle malé, člověkem vytvořené věžičky jsou důkazem toho, že už tu před námi šli i jiní blázniví lidé. Mluvíme o medvědech, padání ze skály a jak dlouho by to trvalo, než by nás někdo našel. Konečně zahlídnu znovu naší původní stezku a nadšeně zahalekám na mého kamaráda. Ten se vyděsí, protože po všech těch hovorech o medvědech je první, co ho napadne, že vidím medvěda… Po té co se vrátíme živí a zdraví, jdeme na projížďku na koních. Opravdu jsem si nemohla přát lepší víkend.
Také chodím na tůry sama. Rychle jsem se naučila, že mám vyrazit brzy ráno, abych se vrátila před odpoledními bouřkami, které jsou v tomto ročním období časté. Prý tady často v horách někoho zasáhne blesk. Čtu si varování o chřestýších a pečlivě sleduji, kam šlapu a doufám, že se mi podaří se jim úplně vyhnout. Nechci se nechat uštknout a i pohled na chřestýše by vyvolal mojí fóbickou reakci, kterou nikdo nepotřebuje, ani já, ani had, ani nikdo kolem. Při tůrách hodně fotím, užívám si výhledů a přemýšlím. Žiju každý moment a miluji ten pocit.
Nejsem tu na dovolené. Pracuji odsud. Vstávám v šest ráno a začnu můj den s jógou, pak si dám snídani na terase a v sedm ráno, což je devět ráno na východním pobřeží, kde je naše kancelář, začínám pracovat. Moje kamarádka, u které bydlím má podobnou rutinu. Obě potichu pracujeme a telefonujeme s kolegy po celém světě; ona ve své kanceláři v patře, já u jídelního stolu v přízemí. Moje produktivita je skvělá, tolik toho udělám. Občas si dám pauzu uprostřed dne, abych se prošla po okolí. Longs Peak, nejvyšší hora v této oblasti je na pozadí, když vyrazím po stezce od domu. Končím kolem půl čtvrté odpoledne, jdu na jógu, tůru, kolo, do města anebo si vyřizuji, co potřebuji. Jsem v posteli v deset večer. Moje dny jsou produktivní a klidné. Mám ráda svojí rutinu a cítím se zdravá. Cítím, že jsem našla své šťastné místo.
Nedávno jsem četla citát ‘jdi tam, kde je tvoje energie opětovaná, oslavovaná a oceněná’. Před šesti měsíci jsem se rozhodla jet do Coloráda, protože jsem chtěla vidět jeho přírodní krásu a žít jeho životní styl. Zeptala jsem se mé šéfové, jestli bych mohla pracovat z Coloráda a ona to schválila. Kamarádka kamarádky, se kterou jsem se viděla jednou, mě nechala bydlet u sebe a skvěle spolu vycházíme. Shodou okolností bydlí ve skvělé oblasti blízko hor. Během prvních pár dnů od mého příjezdu jsem se seznámila se několika super lidmi, se kterými jsem si hned rozuměla. Všechno se stalo přesně tak, jak mělo po té, co jsem se rozhodla do Coloráda jet. Možná jsem to intuitivně vždycky věděla, možná jsem jen měla veliké štěstí, ale mám pocit, jako kdybych našla to místo a lidi, kteří opětují, oslavují a cení mojí energii. Colorádo mě přijalo. Jsme na stejné vlně a já věřím, že v tom je veliká síla.
Kde je tvoje místo, kde je ‘tvoje energie opětovaná, oslavovaná a oceněná’?
