Buongiorno.
I wake up and look up at the terracotta-tiled ceiling above me. It takes me a moment to realize where I am. I get up and open the window shutters. The view takes my breath away for a moment. The sun is shining over an old farmhouse on top of a hill into the valley below. The cypresses lining up the entryway to the farm are piercing the sunrays with their majestic tall dark green bodies. Light fog is rising from the valley below. The sky is clear blue. Buongiorno. This is Tuscany as I imagined it. No, actually, it is more beautiful than I imagined it.
We are staying at an ‘agriturismo’ Santa Maria a Poneta in a tiny village called Poneta. This stone farmhouse with a small chapel was in the past used by a priest and his staff or as housing for workers on the surrounding vineyards and olive farms. Now a nice couple, Ricardo and Susanna, own this property and run the ‘agriturismo’ with support from a friendly manager, Danilo. They live on the farm in a south facing apartment and rent five apartments decorated in the traditional Tuscan style with all the comforts tourists look for. They have horses on the farm and own a vineyard and olive farm nearby. To be called ‘agriturismo’ at least 60% of the revenue has to come from agriculture-related activities. I have been intrigued by the concept of Italian ‘agriturismo’ or farm stay and purposefully chose it for our vacation.
I am here with my parents and my brother and his family to celebrate my birthday at the start of my month-long Italy trip. Truly enjoying the warm April sun, we eat our breakfast on the terrace outside our apartment that has gorgeous views of the property and surrounding areas. Instead of exploring the area as we originally planned, we decide to enjoy the slow morning with some wine followed by a lovely birthday celebration with a cake, balloons, and more local wine. I am so happy. What a place to celebrate and it is so lovely to have them all here.
In the afternoon we visit San Gimignano, a beautiful small town with 13 towers built by medieval royalty as a sign of wealth. The stone buildings, narrow streets, and hundreds of flowerpots mark the start of my seeing one picturesque street and corner after another to the point that the beauty is overwhelming in the weeks to come. We top the day by wine and olive oil tasting at a winery on the foothills of the town. Vernaccio and Chianti are on our tasting menu together with clear and flavored olive oils.
We are on the Chianti trail. Only winemakers in the area roughly between Florence and Siena are allowed to call their wine Chianti. It must contain at least 75% Sangiovese grape (the remainder is often Cabernet Savignon) and typically matures for 12-24 months in oak barrels. Traditionally, Chianti is meant to be enjoyed with food and items such as cheeses and bruschetta (served here without tomatoes). As with other Italian wines, Chianti made according to a standard procedure receives a label (usually DOCG) which demarcates the region of origin and quality standard. While Chianti is the most famous wine in the region, we also enjoy the soft, citrusy flavors of Vernaccio, white wine grown on the hills of San Gimignano.
Over the next few days, we visit Siena, a lovely medieval city with a famous ‘piazza’ (square) where horse races are still held today, and Florence with its grand, yet neat streets that are no less impressive than they were at the heights of this city’s power. We do more wine tastings at Ricardo’s vineyard, another winery in San Gimignano, and at a lovely little ‘enoteca’ (wine shop) in nearby Barberino. We indulge in pasta and pizza in Barberino and Sienna and amazing tiramisu in Florence. We take it easy. We sleep in, savor our breakfasts on the terrace, do light sightseeing, and enjoy the local wine and food. In just a few days we are in a full relax mode.
Then my family leaves and I rent the Fiat I imagined I would be touring Italy with – the tiny, iconic Fiat 500. My next destination is Montepulciano, a medieval town on a hill known for excellent Chianti. My next ‘agriturismo’ is an adventure. Arriving at my farm on the hill near Montepulciano, I wave down a man cutting the grass between the olive trees. He doesn’t speak any English and my Italian vocabulary consist of approximately 20 words, but eventually through a mix of Italian and hand gestures, I learn that the owner isn’t here, but lives three kilometers away and I should call him. Since the owner also doesn’t speak English, I dial the number and hand my phone to my grass cutting friend to explain the situation. Five minutes later, a friendly farmer in his sixties arrives. He shows me my room that we enter through a farm door directly from the outside. As I explain I am only ‘una persona’ (one person), meaning traveling alone, he gives me a look and nod that seems to be a mixture of surprise, respect, and perhaps a hint of disapproval. I guess not many young blondes stay alone at his farm.
I decide to use the rest of the afternoon to visit a nearby ‘castello’ (castle). The initially tiny, windy road turns into a dirt road through one of the most gorgeous landscapes I have seen. Rich green hills as far as you can see cut by rows of cypresses and small vineyards and farms. I slowly drive my little Fiat, looking around, stop frequently to take photos, and try to process what I see. It’s hard to comprehend the beauty of it. Returning to town after dark, I have delicious pasta and a gigantic glass of wine (I guess ‘un kalisch’ is more than a glass…) at an ‘enoteca.’ When I return to the farm, it’s completely dark. Using my iphone flashlight to get to my room after tripping and falling on the small steps leading up to the farm, I realize I am the only person staying at the whole farm. Hmmm, that’s a first – all alone in an old farmhouse in the middle of olive trees. I lock the door and settle for bed. Sweet dreams. Let’s hope no creatures and ghosts bother me tonight.
The last day in Tuscany I visit a lady I have been emailing with after an introduction from a colleague whose husband owns an olive farm in near Lucca. On my way there, I spend a night at the loveliest ‘agriturismo’ called Under the Tuscan Sun. Simple, rustic room, breakfast at a communal table, gorgeous views, and lovely hosts. I wish I could stay longer. Over breakfast, I meet a Danish girl who is there to focus on her writing. She speaks my mind…no better place to do that than this lovely stone house in serene hills surrounded by olive trees, offering pretty views, walks, and winetasting nearby. Visiting my e-friend on her farm is a bit of a driving test through the tiniest, curviest roads. When Google maps leave me in a wrong place and I lose cell service, I ask a local segnora for directions. She doesn’t speak English, but gestures to follow her little green fiat and drives me to the place I am looking for where she waves at me and continues on her way. Language barrier is irrelevant when you meet nice people. I finally meet in person my new friend, we have a nice chat, and I stay for lunch before I hit the road to meet my friends in Piedmont.
I loved my time in Tuscany. With its vineyards, farms, medieval towns, and food the region has so much to offer. But above all, for me, it is its rolling hills that make it so special. They are magical. In the morning, a lightly chilly, milky mist is rising from the valleys, putting a soft veil around the lines of cypresses and farmhouses nestled on the hills. With blue skies decorated by white fluffy clouds, the morning in Tuscany fills you with content and joy. Peace fills your mind.
In early afternoon sun, the drier hills near San Gimignano show a sophisticated pallet of brown, beige, yellow, and red. You would think these colors would be boring, yet it’s such an elegant display. Rows of vines awaiting first buds are lining every hill. And where they are not, elegant gray-green olive trees magnificently take their place. In Valle d’Orca, greener hills and valleys stretch as far as you can see, offering an artful view that takes your breath away. It feels unreal. The valleys are wider and hills smoother than near Siena and Florence. The shades of green are endless. If your heart and brain were rushing you have no option but to stop and admire it.
Evening sun turns wineries and olive trees covered Tuscany hills into the most romantic place. Rays of yellow, orange, and red gently touch the hills, bringing a subtle yet deep play of colors and moods to the farms on the hills. Sitting on a terrace at one of these farms with a glass of wine in your hand is what you want to do. Drink slowly, look far and wide, take a deep breath, and appreciate life. As the sun sets, the hilltops turn deep blue with valleys sinking into rich brown-red. Everything is slowing down and you want to follow this natural rhythm. You are at peace because you know the misty morning with its gentle ‘buongiorno’ will be greeting you soon again.
Buongiorno.
Probudím se a kouknu nahoru na terakotový strop nade mnou. Chvilku mi trvá než si uvědomím, kde jsem. Vstanu a otevřu okenice. Ten výhled mi na chvilku vyrazí dech. Slunce svítí přes starou farmu na kopci naproti dolů do údolí. Cypřiše, které lemují příjezdovou cestu na farmu, protínají sluneční paprsky svými majestnátními tmavě zelenými těly. Lehká mlha se zvedá z údolí. Nebe je modré. Dobrý den. Toto je Toskánsko, jak jsem si ho představovala. Vlatně ne, je mnohem krásnější, než jsem si ho představovala.
Bydlíme v ‘agriturismo’ Santa Maria a Poneta v malinké vesničce Poneta. Je to kamenná farma s malou kapličkou, která byla dříve využívána knězem a jeho pomocníky anebo jako bydlení pro lidi pracující na okolních vinicích a olivových farmách. Teď farmu vlastní a vede příjemný pár, Ricardo a Susanna, s pomocí přátelského manažera Danila. Bydlí na farmě v apartmánu s výhledem na jih a pronajímají pět apartmánů v tradičním Toskánském stylu s veškerým komfortem, který turisté žádají. Také mají na farmě koně a vlastní vinici a olivovou farmu v okolí. Aby se mohli nazývat ‘agriturismo’ musí nejméně 60% příjmů přicházet z aktivit spojených se zemědělstvím. Koncept Italského ‘agriturismo’ mě zaujal a záměrně jsem zvolila pobyt na farmě pro naši dovolenou.
Jsem tu s rodiči a bratrem a jeho rodinou, abychom oslavili mé narozeniny na začátku mého měsíčního putování po Itálii. Užíváme teplého dubnového slunce a dáme si snídani na terase našeho apartmánu, která poskytuje krásný výhled na prostory farmy a okolí. Místo návštěv okolí, které jsme původně plánovali, se rozhodneme užít si to pomalé dopoledne s vínem, které následuje krásná narozeninová oslava s dortem, balónky a dalším místním vínem. Jsem tak šťastná. Takové nádherné místo na oslavu a je tak pěkné mít všechny tady.
Odpoledne se vydáme do San Gimignana, nádherného malého městečka se 13ti věžemi postavenými středověkou šlechtou jako znak movitosti. Kamenné budovy, úzké ulice a stovky květníků jsou začátkem té spousty obrázkových ulic a zákoutí, ze kterých někdy až přechází zrak, které uvidím v následujících týdnech. Ukončíme den testováním vína a olivového oleje na vinici pod městem. Vernaccio a Chianti jsou na našem testovacím menu společně s čistým a ochucenými olivovými oleji.
Jsme na stezce Chianti. Pouze vinaři z oblasti zhruba mezi Florencií a Sienou můžou nazývat jejich víno Chianti. Musí obsahovat alespoň 75% hroznu Sangiovese (zbytek je často Cabernet Savignon) a obvykle zraje 12-24 měsíců v dubových sudech. Tradičně je Chianti servírované s jídlem a pochůtkami jako je sýr a bruschetta (tady servírovaná bez rajčat). Stejně jako s ostatními Italskými víny, pokud je Chianti vyrobené podle tradičního postupu, je označeno vinětou (obvykle DOCG), která zaručuje oblast původu a kvalitu. Zatímco Chianti je nejvyhlášenější víno tohoto regionu, ochutnáme také jemné, citrusové Vernaccio, bílé víno, které se pěstuje na kopcích San Gamignana.
Během následujících několika dnů navštívíme Sienu, nádherné středověké město se slavnou ‘piazza’ (náměstí), kde se dodnes konají závody na koních a Florencii, která se svými oslnivými a přesto milými ulicemi není o nic míň působivá než bývala v dobách své největší slávy. Dáme další testování vína u našeho hostitele, Ricarda, na další vinici v San Gimignanu a v roztomilé malé ‘enoteca’ (vinotéka) v blízkém Barberinu. Dopřejeme si těstoviny a pizzu v Barberinu a v Sieně a skvělé tiramisu ve Florencii. Nechvátáme. Pospíme si, vychutnáme si snídaně na terase, podnikneme menší výlety a užijeme si místního vína a jídla. Jen během pár dnů jsme v plném relaxačním režimu.
Pak moje rodina odjede a já si půjčím Fiata, se kterým jsem si představovala, že budu objíždět Itálii – malinký klasický Fiat 500. Moje další destinace je Montepulciano, středověké město na kopci vyhlášené pro svoje skvělé Chianti. Mé příští ‘agriturismo’ je dobrodružství. Dorazím na farmu pod kopci Montepulciana a zamáváním oznámím svůj příjezd pánovi, co seká trávu mezi olivovníky. On nemluví anglicky a moje italská slovní zásoba obsahuje asi 20 slov, ale po chvíli kombinace gestikulace a italštiny pochopím, že pan majitel tam není, ale bydlí tři kilometry daleko a mám mu zavolat. Vzhledem k tomu, že pan majitel také nemluví anglicky, vytočím číslo a podám telefon mému kamarádovi se sekačkou, aby majiteli vysvětlil situaci. Za pět minut dorazí přátelský farmář kolem šedesátky. Ukáže mi můj pokoj, do kterého vstoupíme tradičními stájovými dveřmi přímo zvenku. Když vysvětlím, že jsem jen ‘una persona’ (jedna osoba), jinak řečeno, že cestuji sama, podívá se na mne a pokýve hlavou částečně překvapen, pln obdivu a možná i trochu pohoršen. Předpokládám, že ne tolik mladých blondýnek přespává na jeho farmě samo.
Rozhodnu se strávit zbytek odpoledne návštěvou blízkého ‘castello’ (hrad). Zpočátku úzká a kroutící se silnice se postupně změní ve štěrkovou cestu jednou z nejkrásnějších krajin, které jsem kdy viděla. Sytě zelené kopečky kam až oko pohlédne přerušované liniemi cypřišů a malými vinicemi a farmami. Pomalu jedu Fiátkem a rozhlížím se po kraji, často zastavuji na focení a snažím se vstřebat to, co vidím. Je těžké obsáhnout to krásu tohoto místa. Vrátím se až za tmy a dám si skvělé těstoviny a obrovskou sklenici vína (‘un kalisch’ je zřejmě víc než klasická sklenice) v ‘enoteca’. Když se vrátím na farmu je úplná tma. Po té co zakopnu a spadnu na schůdkách vedoucích k farmě, si zapnu baterku na iphonu a dojde mi, že jsem jediný člověk, který na farmě tu noc přespává. Hmmm, tak to je poprvé – být úplně sama na starém statku uprostřed olivovníků. Zamknu dveře a nachystám se do postele. Sladké sny. Doufejme, že mě v noci nepřijdou otravovat žádná strašidla a duchové.
Poslední den v Toskánsku navštívím paní, se kterou jsem si psala mailem po té, co mě s ní seznámila kolegyně a jejíž manžel má olivovou farmu v severním Toskánsku poblíž Luccy. Po cestě přespím jednu noc v nejroztomilejším ‘agriturismo’ jménem Under the Tuscan Sun. Jednoduchá místnost v rustikálním stylu, snídaně u společného stolu, nádherné výhledy a příjemní hostitelé. Přeji si, abych mohla zůstat déle. Během snídaně se seznámím s Dánkou, která je tam na dovolené, aby se mohla soustředit na svoje psaní. Mluví mi z duše…není na to lepší místo než tenhle kamenný dům v klidných kopcích obklopený olivnovíky, který nabízí nádherné výhledy, procházky a testování vína v blízkém okolí. Návštěva mé nové kamarádky na její farmě je trošku test řidičských schopností po nejužších serpentinových silničkách. Když mě Google maps zanechá na nesprávném místě a jsem bez signálu, zeptám se místní segnory na cestu. Nemluví anglicky, ale naznačí, abych ji následovala a tak jedu za jejím malým zeleným Fiatem až na místo, kam potřebuji, kde mi zamává a odfrčí. Jazykové bariéry jsou irelevantní, když narazíte na hodné lidi. Konečně se osobně seznámím s mojí emailovou známou, hezky si popovídáme a zůstanu na oběd než vyrazím na cestu do Piedmontu, kde se mám sejít s kamarády.
Pobyt v Toskánsku jsem si zamilovala. Se svými vinicemi, farmami, středověkými městečky a jídlem má tento region tolik, co nabídnout. Ale pro mě jsou to hlavně ty oblé kopečky, které dělají tuto oblast tak vyjímečnou. Jsou magické. Po ránu lehce chladná, mléčná mlha stoupá z údolí pokrývajíce jemným závojem linie cypřišů a farmy na kopcích. S modrou oblohou ozdobenou bílými nadýchanými mráčky vás ráno v Toskánsku naplní spokojeností a radostí. Máte klid v mysli.
Ve slunci brzkého odpoledne sušší kopce San Gimignana ukazují sofistikovanou paletu hnědé, béžové, žluté a červené. Mysleli by jste si, že to budou nudné barvy, ale je to tak elegantní pohled. Řady vína čekající na první pupeny jsou nalajnované na každém kopečku. A kde nejsou, tam je velkolepě nahrazují elegantní šedo-zelené olivovníky. Ve Valle d’Orca se zelenější kopce a údolí rozprostírají, kam jen oko dohlédne a nabízejí umělecký pohled, který vám bere dech. Máte pocit, že je to nereálné. Údolí jsou tu širší a kopce jemnější než u Sieny a Florencie. Odstíny zelené jsou nepřeberné. Pokud vaše srdce a mozek spěchaly, nemáte jinou možnost než se zastavit a obdivovat to.
Večerní slunce přemění vinicemi a olivovníky pokryté Toskánské kopce v nejromantičtější místo. Paprsky žluté, oranžové a červené se jemně dotýkají kopečků a přinášejí jemnou a přesto hlubokou hru barev a nálad na farmy na kopcích. Chce se vám si sednout na terasu na jedné z těchto farem se sklenicí vína. Pijte pomalu, dívejte se do dálky, zhluboka se nadechněte a važte si života. Když slunce zapadne, vrholky kopečků se vybarví do tmavě modra zatímco údolí se utápějí v syté hnědo-červené. Všechno se zpomaluje a vy chcete následovat ten přirozený rytmus. Jste klidní, protože víte, že mlhavé ráno se svým jemným ‘buongiorno’ vás za chvíli zase pozdraví.
