Unapologetically Me.
I am going to spend a month in Italy and then travel in the US. I am taking a whole month off work for Italy, something quite unimaginable to many of my American friends and co-workers. Also, something that for a long time I thought only other people did, not me. I do not have a clear plan. And I am ok with it (most of the time).
People ask me what I will be doing there and what I am going to visit. I am not going to visit museums. I am not going to look at paintings. I am not going to go to the main sites of Rome. I mean, being in Italy, I will inevitably see great art and architecture even if I do not purposefully seek it, but that is not my primary purpose.
I will eat amazing food and drink delicious wine. And yes, gelato and tiramisu, I can’t wait for you. I already have in my head an image of myself enjoying a mid-morning cappuccino with a lovely desert watching life go by while I ponder with nowhere to be and nothing to do. But again, food and wine are not the primary reason for this trip.
I will go to beaches because I love them and even though it isn’t quite the beach weather in April, I have to see the sea and spend some time looking at the horizon. I will do some hikes along the sea cliffs. I look forward to some exercise in a beautiful scenery. But this is not the primary reason why I am going.
The reason I am going is to be unapologetically me.
I have worked hard in my job, many hours, stress, and joy, and I am proud of where I am and what I have accomplished. I have wonderful friendships with amazing people around the world that I treasure. I was in a relationship that was beautiful for a long time, even if it could not last past a certain point. I have had so many amazing experiences that I will forever be grateful for. But through all of these great things, I didn’t dare to or didn’t find the time to ask myself what do I truly want? What dreams do I have? What is my passion? What makes my heart beat? What makes me feel fulfilled? I have done it to a degree, but not intentionally, not in-depth, and certainly not with the courage that is needed to hear the answers to those questions and to pursue them.
Not until recently. Only recently, I have asked myself these questions, I have really thought about the answers, I have written them down, and I have gathered the courage to act on them. Only recently, I have fully internalized that I am the only person who either enables me or stops me from finding and pursuing my interests and passions. I am the person who can either make my goals and dreams happen or find excuses not to.
So, here is why I am going to Italy. It comes down to three things: I want to write, I want to explore a business idea, and I want to fully recharge and go deep into the place I am visiting. I love writing and I want to intentionally curate this passion. I have a business idea I want to think through and see if and how I can make my vision a reality. I want to get out of my routine and allow myself to think freely without squashing my ideas because of daily reality and usual fears. And I do not want to rush. I want to truly reenergize my body and mind, become one with the experience, and open up to creativity and inspiration. I want and need the time and space to do it and so I will. It’s as simple as that, yet something I would not have dared to do a year ago.
When I tell people about my Italy trip and plans afterwards I usually get very positive feedback. People are happy for me and share their excitement for this pursuit. They often tell me they wish they could do what I am doing. I get a lot of encouragement and tips. Since I am somewhat vague in my answers about my exact plan (not that there is an exact plan…), I also think they sometimes wonder what’s really going on with me. One colleague asked me if I am going to Italy to figure myself out. It made me smile, yes, of course I am…I have been figuring myself out for more than thirty years now and have a whole life ahead to continue doing so because in my view it never stops, we are always learning something new about ourselves.
I am taking all the positive energy I get from people and I don’t worry about the rest they may think. I have stopped myself many times before because of what others thought, because of what I thought was expected of me or because I gave into the so called “reality” and what “you should” do. Now, I am ready to pursue what I want and be unapologetically me.
Neomluvitelně Já.
Jedu na měsíc do Itálie a pak budu cestovat po USA. Beru si na Itálii celý měsíc volno, což je něco dost nepředstavitelného pro mnoho mých Amerických kamarádů a kolegů. Je to také něco, co jsem si dlouho myslela, že dělají jiní lidé, ne já. Nemám přesný plan. A nevadí mi to (většinou).
Lidé se mě ptají, co budu dělat a co navštívím. Nebudu navštěvovat muzea. Nebudu se chodit dívat na obrazy. Nenavštívím hlavní památky Říma. Samozřejmě jen tím, že budu v Itálii určitě uvidím nádherné umění a architekturu, i když je nebudu přímo vyhledávat, ale to není hlavní účel mé cesty.
Budu jíst skvělé jídlo a pít vynikající víno. A ano, zmrzlino a tiramisu, už se vás nemůžu dočkat. Už teď mám v hlavě představu, jak si užívám dopoledního kapučína a sleduji život kolem sebe, zatímco si přemýšlím a nikam a nic nemusím. Ale ani jídlo a pití není hlavním cílem této cesty.
Půjdu se podívat na pláže, protože je miluji, a i když to v dubnu není tak úplně plážové počasí, musím vidět moře a chvíli se dívat na horizont. Udělám nějaké tůry podél útesů na pobřeží. Těším se na aktivity uprostřed krásných panorámat. Ale to není ten hlavní důvod, proč jedu.
Důvod, proč jedu, je být neomluvitelně já.
Pracovala jsem hodně v práci, dlouhé hodiny, stres a radost a jsem hrdá na to, kde jsem a co jsem dokázala. Mám krásná přátelství se skvělými lidmi po celém světě, kterých si vážím. Byla jsem ve vztahu, který byl hodně dloho krásný, i když nemohl vydržet za určitou hranici. Mám spoustu skvělých zážitků, za které budu vždycky vděčná. Ale během všech těchto skvělých věcí jsem si netroufla nebo si nenašla čas se sama sebe zeptat, co opravdu chci? Jaké mám sny? Co je mojí vášní? Co mi rozbuší srdce? Co mi dává pocit naplnění? Trochu jsem se nad tím zamýšlela, ale ne záměrně, ne do hloubky, a hlavně ne s odvahou, která je potřeba, aby člověk slyšel odpovědi na tyto otázky a šel za těmi odpověďmi.
Až do nedávna. Teprve nedávno jsem se sama sebe zeptala na tyhle otázky, opravdu se zamyslela nad těmi odpověďmi, zapsala si je a našla odvahu za nimi jít. Teprve nedávno jsem si plně uvědomila, že já sama jsem jediný člověk, který buď pomůže anebo zabrání tomu, abych našla a pěstovala své zájmy a vášně. Já jsem ten člověk, který mé sny buď uskuteční anebo si najde výmluvy je neuskutečnit.
Tak tady je, proč jedu do Itálie. Je to o třech jednoduchých věcech: chci psát, chci si promyslet jeden nápad na byznys a chci plně zregenerovat a vžít se do místa, které navštěvuji. Ráda píšu a chci se tomu záměrně věnovat. Mám nápad na byznys a chci si promyslet, jestli a jak můžu svoji vizi uskutečnit. Chci se dostat ze své rutiny a povolit si myslet otevřeně a bez toho, abych vzdala své nápady kvůli denní realitě a obvyklým obavám. A nechci chvátat. Chci opravdu nabít moje tělo a mysl, chci být spojená s tím zážitkem a místem a otevřít se tvořivosti a inspiraci. Chci a potřebuji čas a prostor toto udělat a tak do toho jdu. Je to takhle jednoduché a přesto bych si toto před rokem netroufla.
Když říkám lidem o mém výletu do Itálie a plánech potom, většinou dostanu velice pozitivní odezvu. Lidé se pro mě radují a sdílí se mnou nadšení pro můj plán. Často mi říkají, že by také chtěli něco takového podniknout. Dostávám hodně povzbuzení a tipů. Vzhledem k tomu, že občas dávám trochu nejasné odpovědi o mých přesných plánech (ne že by nějaký přesný plan byl…), tak si myslím, že lidé také přemýšlí, co se se mnou opravdu děje. Jeden kolega se mě zeptal, jestli jedu do Itálie poznat sebe sama. Rozesmálo mě to, samozřejmě, že ano…protože už poznávám sebe sama přes třicet let a mám před sebou celý život poznávání sebe sama, protože podle mého názoru to nikdy nekončí, stále se učíme o sobě něco nového.
Přijímám pozitivní energii, co se mnou lidé sdílí a nestarám se o to ostatní, co si možná myslí. Mnohokrát jsem se v minulosti zastavila kvůli tomu, co si ostatní mysleli, kvůli tomu, co jsem si myslela, že se ode mne očekává nebo proto, že jsem podlehla takzvané “realitě” a tomu, co by člověk “měl dělat.” Nyní jsem připravená jít za tím, co chci a být neomluvitelně já.
