The Crow Pose.
Do you know the feeling when you are trying to do something really hard and you can’t figure it out? You are frustrated because you feel you don’t have the skill and really wish you did. Or you are angry because you know you have the skill, but you still can’t make it happen. You try and you try and nothing. You give up. And then you feel even worse because you were taught to never give up (Right? Haven’t you heard that before?). Or you don’t give up and keep pushing and pushing, driving yourself mad because it’s not coming.
I think that sometimes it is good to give up. Yes, just drop it. Let it go. Forget about it.
…
And then come back to it. Come back to it after you have let the beast sit alone, making it think you don’t care about it anymore. Come back to it with fresh eyes, with new approach, with new mindset. Chances are it will suddenly, unexplainably work.
Yoga made me think about this recently. I have been doing yoga for a number of years, but I am the forever beginner yogi. I enjoy easier poses that I do regularly, but I don’t venture into advanced ones. For me, yoga is about relaxation, not necessarily something that I am doing to excel in it. But there is one intermediate pose I always wanted to do and couldn’t – the crow pose. To do the crow, you start standing straight, bend your knees, and place your palms on the mat, bending your elbows slightly alongside your body. As you move your center of gravity forward, you place your knees on the back of your arms and lift your feet off the ground, so that the only touch points with the ground are your palms. You hold.
I could never do the crow pose in my yoga classes. It seemed like everyone else could do it or at least attempt it, but I just couldn’t lift my toes off the ground. And when I tried, I usually fell quickly. Once I fell off the mat on my concrete balcony and bruised myself. The biggest challenge with crow is to understand where your center of gravity is and how your weight is distributed. I also didn’t have confidence that my not-so-strong arms can hold me and I have a weird fear of being with my head down (I think comes from a bad fall while doing a hand stand when I was a kid). So, I gave up. I gave up on the crow pose, didn’t try it for months, and forgot about it.
About a month ago, I thought about the crow pose during my yoga. And then an idea came to me. I changed my goal. The goal was no longer to be able to do the pose, but to attempt it every time I do yoga regardless of whether I can do it or not. If I never actually do the pose, it’s perfectly fine, as long as I try a little bit of it every time. The first few times, I just squatted over my mat, rolling back and forth to stretch my muscles for this pose. The next few times, I put my palms on the mat and shifting my weight forward I tried to understand how my body feels when the center of gravity shifts. Eventually, I put my knees on the back of my arms but kept my toes on the ground and didn’t attempt to lift them off. I focused on how my body felt in each position. I always tried twice and then moved on with my practice.
And then one day my toes lifted off the ground and I was in the crow pose. I wasn’t even trying but my feet lifted themselves off and with a surprise, there I was doing the pose I couldn’t do for so long, even if just for a few brief seconds and imperfectly. I was exhilarated.
I still can’t hold the pose for more than a few seconds and my form needs fine-tuning, but even getting to this point is a major progress compared to where I was before. I believe that you need to try hard and be determined. But sometimes you also need to let go, so that the universe can help you out. Pushing hard, letting go, and then returning with a different approach and mindset allowed me to do what was escaping me for so long. Giving up doesn’t necessarily mean losing. Sometimes giving up is the best option to find a new way to winning.
What’s your crow pose? Will you push through the wall? Or will you try and if it doesn’t work one way, let it go, and then return to it with a new approach to claim it in the most glamorous way?
Pozice Vrány.
Znáte ten pocit, když se o něco hodně snažíte a nemůžete na to přijít. Jste frustrovaní, protože si myslíte, že nemáte ty správné schopnosti a přejete si, abyste je měli. Nebo jste naštvaní, protože víte, že na to máte a přesto se vám to nedaří. Zkoušíte to a zkoušíte to a nic. Vzdáte to. A pak se cítíte ještě hůř, protože vás vždycky učili to nikdy nevzdávat (Že jo? Neslyšeli jste tohle předtím?). Nebo to nevzdáte a snažíte se a snažíte se a je to na zbláznění, protože to nejde.
Myslím, že občas je dobré to vzdát. Ano, vykašlat se na to. Nechat to plavat. Zapomenout na to.
…
A pak se k tomu vrátit. Vrátit se k tomu potom, co jste tu bestii nechali chvíli sedět samotnou a ona si myslí, že už je vám ukradená. Vrátit se k tomu s čertsvým pohledem, s novým plánem, s novým přístupem. S největší pravděpodobností to najednou, bez vysvětlení půjde.
Nedávno mě jóga přinutila se nad tímhle zamyslet. Dělám jógu už několik let, ale jsem takový věčný začátečník. Mám ráda jednodušší pozice, které dělám pravidelně, ale nesnažím se o ty pokročilé. Pro mě je jóga o relaxaci a ne něco, v čem bych měla vynikat. Ale je jedna pokročilá pozice, kterou jsem vždycky chtěla zvládnout a nešlo mi to – pozice vrány. Abyste se dostali do pozice vrány, začnete v postoji vzpříma, pokrčíte kolena, dáte dlaně na podložku a lehce pokrčíte lokty podél těla. Pak přesunete centrum gravitace dopředu a položíte kolena na zadní stranu rukou a zvednete chodidla ze země, takže jediným spojením těla se zemí jsou dlaně. V této pozici držíte.
Mě pozice vrány v mých hodinách jógy nikdy nešla. Zdálo se, že všichni ostatní to zvládli anebo se o to alespoň pokusili, ale já jsem nemohla zvednout chodidla ze země. A když jsem se o to pokusila, rychle jsem spadla. Jednou jsem spadla z podložky na betonový balkón a byly z toho modřiny. Nejnáročnější na vráně je porozumět, kde máte centrum gravitace a jak je ve vašem těle rozložená váha. Já jsem navíc neměla důvěru, že mě mé nepříliš silné ruce udrží a mám také zvláštní strach být hlavou dolů (myslím, že je to po pádu ze stojky, když jsem byla malá). A tak jsem to vzdala. Vykašlala jsem se na vránu, nezkusila jsem tu pozici měsíce a zapomněla na ní.
Asi před měsícem jsem si při józe na pozici vrány vzpomněla. A pak jsem dostala nápad. Změnila jsem svůj cíl. Mým cílem už nebylo naučit se pozici vrány, ale pokusit se o tu pozici pokaždé, když budu cvičit jógu, ať už se mi to povede nebo ne. I když se mi nikdy nepodaří se do té pozice dostat, je to v pořádku, pokud se pokusím alespoň o část té pozice při každém cvičení. Prvních pár dnů jsem si jen sedla do dřepu a houpáním dopředu a dozadu jsem protáhla svaly na tuto pozici. Při dalších cvičeních jsem dala dlaně na podložku a přenesla jsem váhu dopředu, abych lépe porozuměla, jak se moje tělo cítí, když se posune centrum gravitace. Po čase jsem dala kolena na zadní stranu rukou, ale nechala jsem prsty u nohou na zemi a nesnažila se je zvednout. Jen jsem se soustředila na to, jak se moje tělo cítí v každé pozici. Vždycky jsem to zkusila dvakrát a pak poračovala v dalším cvičení.
A pak jednoho dne se moje chodila zvedla od země a byla jsem v pozici vrány. Ani jsem se o to nesnažila, ale moje chodila se sama zvedla ze země a já jsem celá překvapená byla v té pozici (i když třeba jen na pár sekund a můj styl nebyl nejlepší), kterou jsem tak dlouho nebyla schopná udělat. Byla jsem nadšená.
Pořád se nedokážu udržet v téhle pozici víc než pár sekund a potřebuji vypilovat styl, ale i tak je to velký pokrok od toho, kde jsem byla předtím. Myslím si, že člověk musí být ochotný dát do toho všechno a být odhodlaný. Ale občas je třeba toho nechat a dát příležitost té energii, co je kolem nás, any nám mohla pomoct. To že jsem se hodně snažila, pak to nechala a později se k tomu vrátila s jiným plánem a postojem, mi pomohlo dosáhnout toho, co se mi předtím tak dlouho nedařilo. Něčeho nechat neznamená nutně porážku. Občas s něčím praštit je nejlepší řešení jak najít novou cestu k vítězství.
Co je vaše pozice vrány? Půjdete do toho skrz zeď? Anebo se budete snažit a když to nepůjde jednou cestou, necháte toho a vrátíte se, abyste toho dosáhli jinou cestou s báječným úspěchem?
