Great Reads that Had an Impact.
Recently, I have made an effort to read more. I have minimized watching of TV that I sometimes succumbed to at the end of the day and I cozy up with a book and a cup of tea on my couch or a glass of wine on my balcony. I like fiction, biographies, and autobiographies, and am a big fan of self-improvement books. My friends often make fun of me that I am a perfect student for self-improvement authors because I usually enthusiastically put in practice their tips. Yes, true, I am a little nerdy in that way. But hey, why read a self-improvement book if you are not going to try what it recommends?
From the books I have read in recent past, there are three that stand out in how they impacted me. Interestingly, they came in a perfect order like doses of medicine you take over a period of time to get healthy. The first one helped me organize my place to create a relaxing environment and changed how I approach shopping and what I keep. The second one helped me understand different personalities, including my own and those I interact with professionally and personally. The third one fed me one pep talk and encouragement after another, giving me the boost I needed to get up and turn my ideas into a reality. This tri-combination was a perfect recipe for enhancing my every day calm, confidence, and interactions with others. I recommend any one of these books or the whole triple dose.
A friend of mine introduced me to Marie Kondo’s The Life Changing Magic of Tidying Up: The Japanese Art of Decluttering and Organizing a few years ago before Kondo started her Netflix show and became what everyone seems to talk about these days in the US. I immediately loved it. Kondo describes how to significantly reduce your belongings, so that you are surrounded only by what you love, which will make for a happy and peaceful home. At the core of her method is to keep only items that spark joy. If they don’t, you put them away. Simple. The beauty is that it is very individual – what brings joy varies from person to person. An avid reader may keep hundreds of books and two pairs of shoes; a shoe lover will keep 40 pairs of shoes and just a few books. Both will be happy.
Following her recommendation to bring all items of one category in one place to realize how much you have, I started with my clothes and shoes. A few days later I donated several extra large storage bags full of clothes and shoes. Then I moved to my toiletries, kitchen items, books, and documents. The most challenging for me were sentimental items, books, and documents. Her tips for sentimental items helped me to let go of certain things, but I have to admit, there are a few stubborn areas I am still working on. Letting go of books felt like a crime at first. But then I realized that a book I have been meaning to read for five years, yet never opened, or one I struggled to finish and don’t plan to re-read really don’t add value to my life. So, I ended up going through all of my books and donated quite a few. Going through my documents was stressful and extremely boring. I had piles of documents I thought I had to keep. For two weeks, my living room looked like an accounting office during a really bad audit, but in the end I shredded pounds of documents and kept one neat box with the critical records.
The whole process took me several months and required some discipline, but at the end of it, I significantly reduced my stuff and my apartment was organized with better energy. More importantly, it taught me to be more mindful with shopping – I only buy what I truly love or need and in small quantities for immediate use. I keep only essential documents and immediately throw away everything else. Now everything in my apartment has its place and purpose and I am surrounded by things I love, which provides me with the relaxed energy I need to stay balanced and allows me to focus. It truly has been life-changing like Kondo says.
Gretchen Rubin’s The Four Tendencies was eye opening for me. Rubin developed a simple framework for categorizing personalities based on how a person responds to external and internal expectations. Based on that, she sees four personality tendencies: upholder, obliger, questioner, and rebel. I’m a questioner. I respond well to internal expectations that I rationalize and set for myself, but I don’t respond well to external expectations. Realizing this helped me a lot at work. I often ask many questions when starting a new project or task because I need to be clear on the “why”, on the purpose. I struggle to do something just because someone said so (regardless of their title) or “because that’s what we have always done.” However, sometimes people interpreted my questions as me pushing back. Now, I tell them upfront – don’t take my questions the wrong way, I just need to understand and then you will have my full support. When working with different teams, I keep in mind that some people (obligers) perform better if they are tasked and held accountable from the outside through deadlines or requested deliverables while others like me (questioners) prefer to get the big picture and then be given space to complete the task their way and yet others (rebels) will require a whole different approach to stay motivated.
In my personal life, I understand why my obliger friends sometimes like to have a buddy (external accountability) to get some things done versus as a questioner if I rationalize what needs to be done, I can usually do it on my own pretty easily. I am also kinder with myself about my slow decision-making. I know that as a questioner I need to think things through and while I am working to get better at this, I am now less frustrated with myself for my slow decision processes and more comfortable to push back on people who rush me. There are pros and cons to each tendency, the key is to understand yourself and those around you and use the right approaches for each tendency.
The last book is You Are Badass: How to Stop Doubting Your Greatness and Start Living an Awesome Life by Jen Sincero. This yellow-colored paperback initially caught my eye in Barnes & Nobles, but after reading the description I put it back thinking that I am not depressed and my life isn’t a mess to need such a “in-your-face” book. A few weeks later my friend recommended it because she liked it so much. So, I gave Sincero a second chance and I am glad I did. She looks at different topics from the lies we tell ourselves, excuses we make, to the fears that stop us from reaching our full potential and couples it with plenty of encouragement, tips, and humor. The underlying message is to love yourself, see your unique qualities, and boldly pursue what you want.
A quote from one of the chapters – “You are a victim of the rules you live by” (by Jenny Holzer) – hit me deep. Since reading the book, I broke and rewrote many of my own rules that I realized were holding me back. One of the ways to do so is changing the story I tell about myself. As a simple example, I used to say “I am not a very good dancer, but I like dancing.” I wondered why I repeat to everyone and to myself that I am not a good dancer. So, I dropped the first part of the sentence and just say “I like dancing.” Suddenly, I found myself taking barre dance classes and I have a blast practicing my new moves when I go out dancing, not caring how good or not they may be. Her book – which I now often open in the morning during breakfast to get some inspiration for the day ahead – made me realize that the only barriers that are out there are the ones we create in our head. Life looks very different when you realize that.
Skvělé Čtení, Které Zapůsobilo.
V poslední době se snažím víc číst. Minimalizovala jsem sledování televize, kterému jsem občas podlehla na konci dne a udělám si pohodlíčko s knihou a čajíkem na gauči anebo se skleničkou vína na balkóně. Mám ráda beletrii, biografie a autobiografie a ráda čtu knihy na téma sebezdokonalování. Kamarádi se mi často smějí, že jsem perfektní student pro autory knih o osobním rozvoji, protože obvykle nadšeně praktikuji jejich tipy. Ano, pravda, jsem v tomhle směru trochu šprt. Ale na druhou stranu, proč číst knihu o sebezdokonalování a pak nezkusit její doporučení?
Z knih, které jsem v poslední době přečetla, tři na mě měly největší vliv. Je zajímavé, že jsem je četla ve správném pořadí jako dávky léků, které člověk bere postupně, aby se uzdravil. Ta první mi pomohla lépe zorganizovat můj byt, aby měl lepší energii a změnit přístup k nakupování a co uchovávám. Druhá kniha mi pomohla lépe porozumět různým typům osobností, včetně mé vlastní a lidí, se kterými se stýkám v profesionálním a osobním životě. Ta třetí mi dávala jedno povzbuzení za druhým, což mi dodalo potřebnou motivaci se zvednout a uskutečnit moje nápady. Tahle trojkombinace byla perfektním receptem pro zlepšení každodenní pohody, zvýšení sebevědomí a zlepšení vztahů s lidmi kolem mne. Velice doporučuji každou knihu jednotlivě anebo celou dávku.
Před pár roky mi kamarádka řekla o knize Marie Kondo Zázračný úklid: Pořádek jednou provždy. Bylo to předtím než Kondo rozjela svůj vlastní pořad na Netflixu a stala se hitem, o kterém teď v America všichni mluví. Kniha se mi hned moc líbila. Kondo popisuje jak výrazně zredukovat věci, které člověk vlastní, aby měl kolem sebe jen to, co má rád a vytvořil si tak šťastný a pohodový domov. Hlavní myšlenkou její metody je mít jen věci, které přináší radost. Pokud radost nepřináší, dejte je pryč. Jednoduché. Krása její metody je v tom, že je to velice individuální – co komu přináší radost, se liší od člověka k člověku. Vášnivý čtenář může mít stovky knih a dva páry bot. Ten, kdo miluje boty, bude mít 40 párů bot a jen několik knih. Oba budou spokojení.
Následovala jsem její radu dát všechny věci jedné kategorie na jedno místo, aby člověk věděl, kolik jich má a začala jsem s oblečením a botami. Po pár dnech jsem měla několik velkých skladních pytlů plných oblečení a bot, které jsem odvezla darovat. Pak jsem se pustila do věcí v koupelně a v kuchyni, knih a dokumentů. Nejtěžší pro mě byly předměty se sentimentální hodnotou, knihy a papíry. Její tipy ohledně sentimentálních věcí mi pomohly, ale i tak musím přiznat, že je pár oblastí, na kterých stále pracuji. Dát pryč knihy mi nejdřív přišlo jako zločin. Ale pak jsem si uvědomila, že kniha, kterou se pět let chystám číst, ale ještě jsem ji neotevřela anebo kniha, co jsem silou vůle přečetla, ale už se k ní nehodlám vracet, opravdu nepřidávávají žadnou hodnotu do mého života. Probrala jsem nakonec všechny knihy a celkem dost jich darovala. Organizování papírů bylo stresující a neskutečně nudné. Měla jsem štosy dokumentů, které jsem si myslela, že musím uchovávat. Po dobu dvou týdnů můj obývák vypadal jako kancelář účetní během hodně špatného auditu, ale nakonec jsem dala na zničení kila dokumentů a ponechala si jednu krabici s těmi kritickými.
Celý ten process mi zabral několik měsíců a požadoval dost disciplíny, ale nakonec jsem výrazně zredukovala moje věci a můj byt byl zoragnizovaný a měl lepší energii. Důležitější ale bylo, že mě to naučilo být víc uvědomělá při nakupování – kupuji jen to, co opravdu miluji nebo potřebuji a v malém množství k okamžité spotřebě. Uchovávám jen důležité dokumenty a vyhazuji všechny ostatní. Teď má vše v mém bytě své místo a účel a mám kolem sebe věci, které mám ráda. To mi poskytuje klidnou energii, kterou potřebuji, abych si udržela rovnováhu a mohla se soustředit. Opravdu to byla životní změna, jak Kondo říká.
Kniha Čtyři tendence od Gretchen Rubin mi otveřela oči. Rubin vytvořila jednoduché schéma pro kategorizaci osobností na základě toho, jak člověk reaguje na vnitřní a vnější očekávání. Podle těchto dvou kritérií rozlišuje čtyři osobnostní tendence – udržovatel, zavazovatel, dotazovatel a rebel. Já jsem dotazovatel. Plním dobře vnitřní očekávání, která si sama rozumově vysvětlím a definuji pro sebe, ale nereaguji dobře na očekávání a odpovědnost, které přicházejí zvenku. Tohle zjištění mi dost pomohlo v práci. Často na začátku nového projektu nebo úkolu kladu hodně otázek, protože potřebuji rozumět, proč danou věc děláme a co je cílem. Mám velký problém dělat něco jenom proto, že to někdo nařídil (nehledě na jejich titul) anebo “protože takhle to vždycky děláme”. Kolegové to ale občas interpretovali, že jsem proti. Teď jim říkám rovnou – nevysvětlujte si moje otázky špatně, jen potřebuji všemu pořádně rozumět a pak máte mojí plnou podporu. Když pracuji s různými týmy, držím na paměti, že někteří lidé (zavazovatelé) pracují lépe, když dostanou úkoly spojené s vnějším očekáváním v podobě termínů a požadovaných výstupů, kdežto jiní jako já (dotazovatelé) preferují si vyjasnit celkový cíl a pak mít volný prostor splnit úkol svojí cestou a další (rebelové) vyžadují úplně jiný postup k motivaci a výkonu.
V mém osobním životě teď rozumím, proč někteří moji kamarádi zavazovatelé potřebují kámoše (vnější zodpovědnost), aby splnili, co potřebují, kdežto já jako dotazovatel, když si sama srovnám, co je třeba udělat, to většinou splním celkem jednoduše sama. Jsem teď také na sebe hodnější ohledně mého pomalého rozhodování. Vím, že jako dotazovatel si potřebuji věci promyslet a přestože se snažím v tomhle zlepšit, už se na sebe tolik nezlobím, když se někdy pomalu rozhoduji. Také jsem víc ochotná se vzepřít těm, co na mě chvátají. Každá tendence má svoje plusy a mínusy, hlavní je, rozumět sobě a lidem kolem sebe a použít správné postupy pro každou tendenci.
Poslední kniha je Jsi prostě borec: Přestaňte pochybovat, že jste skvělí, a začněte si úžasně žít od Jen Sincero. Téhle žluté brožované knihy jsem si prvně všimla v knihkupectví Barnes & Nobles, ale když jsem si přečetla její popis, tak jsem jí položila zpět, protože jsem si říkala, že nejsem v depresi a můj život není na hromádce, abych potřebovala takovou knihu, co křičí člověku do tváře. Pár týdnů potom mi tuto knihu doporučila kamarádka, protože se jí moc líbila. Tak jsem dala Sincero druhou šanci a jsem za to ráda. Zaměřuje se na různá témata od lží, co si nalháváme, výmluvy, které děláme, po obavy, které nám brání, abychom využili náš plný potenciál a spojuje to se spoustou tipů, povzbuzení a humorem. Hlavní myšlenka je, že by člověk měl mít rád sám sebe, vidět své individuální schopnosti a odvážně jít za tím, co chce.
Jeden citát z její knihy – “Jsi obětí pravidel, podle kterých žiješ.” (od Jenny Holzer) – na mě opravdu zapůsobil. Od přečtení této knihy jsem porušila a přepsala mnoho svých vlastních pravidel, protože jsem si uvědomila, že mě drží zpátky. Jedna cesta byla změnit, jak o sobě mluvím. Jednoduchý příklad – říkávala jsem “Nejsem nejlepší tanečnice, ale ráda tancuji.” Přemýšlela jsem, proč každému, včetně sebe, opakuji, že nejsem dobrá tanečnice. A tak jsem začala vynechávat tu první část té věty a říkám jen, že ráda tancuji. A co se nestalo – začala jsem chodit na barre taneční hodiny a skvěle si užívám, když jdu večer tancovat a procvičuji nové kreace bez toho, abych řešila, jak moc mi jdou nebo nejdou. Tahle kniha – kterou často otveřu na náhodné stránce ráno při snídani pro trochu inspirace na den, co mám před sebou – mi pomohla si uvědomit, že jediné bariéry, které existují, jsou ty, co si vytvoříme v hlavě. Život vypadá hodně jinak, když si tohle člověk uvědomí.
Poznámka: Podle mého hledání na internetu jsou “Zázračný úklid: Pořádek jednou provždy” a “Jsi prostě borec: Přestaňte pochybovat, že jste skvělí, a začněte si úžasně žít” dostupné v českém překladu. Knihu “Čtyři tendence” jsem v online knihkupectvích najít nemohla. Překlad těch čtyř tendencí je můj vlastní a není úplně jednoduchý, protože to nejsou úplně standardní slova. Jestli někdy najdete tuto knihu v češtině, nezlobte se pokud profesionální překladatel zvolil jiné termíny pro tyto kategorie.
