It Started with Aloha ~ Začalo to Alohou

It Started with Aloha.

I am standing on top of a cliff looking at the deep blue of the Pacific Ocean that extends in front of me all the way to the horizon. My knees are slightly trembling. If I make one wrong step, I will fall down several hundred feet and am unlikely to ever come back. I take a deep breath to take in the beauty of this place. The water is deep blue, the rugged cliffs are rich green, the sky is cloudless, and the air feels so clean. It’s overwhelmingly beautiful. Similarly overwhelming is my sense of joy and accomplishment. This is what I came here for. To challenge myself, to explore, to reset. And here I am half way through my first all day solo hike along the Napali Coast of Kauai Island looking at these breathtaking views. As I am quietly standing here looking at the rugged cliffs and blue ocean, I take a moment to reflect on the amazing things in my life and the challenges I am working to overcome. I smile. I smile full of joy and love of life. I think of the people who have helped me be where I am now and send my silent gratitude to them. 

About four weeks earlier, encouraged by a couple of friends I booked my flight to Kauai to go on my first solo vacation. About two weeks later, I almost cancelled my trip as Kauai was hit by a monster storm that dumped a record amount of rain on the island, causing major floods, mud slides, and damage, especially in the northern part of the island. I wasn’t sure if it was right to come as a tourist, as the island was still recovering, but my Airbnb host assured me that respectful tourists who appreciate the beauty of the island are welcome. So, I went. The moment my plane landed on Kauai and I sat behind the steering wheel of my tiny rental car, I knew it was the right decision. 

Over the next week, I hiked lush green jungle-like trails and climbed muddy narrow paths on top of rugged cliffs, coming home exhausted with aching muscles at the end of the day. I explored the popular and hidden beach gems, hopping from one to another as I pleased. I drove around the island listening to Hawaiian classics on a local radio station. By the end of the trip I was singing along quite well. I ziplined, including head down, above the tree tops where Jurassic Park was filmed. Originally, I thought I would be doing a lot of reflecting and thinking on this trip since I was going by myself, but that did not happen. Something even better happened – I was in the moment every minute of the day. No worries, no fears, no overthinking, simply right here, right now. Planning my days, driving with my car windows down singing, trying not to fall off cliffs on my hikes, climbing steep paths in the rain covered in mud, walking on endless beaches, inhaling my dinners starved at the end of each day, chatting with people I met, and feeling deep sadness after news I received the last night. Through all of this, I was fully present and truly living every moment with all the sensory experiences and emotions it brought. 

As I was leaving Kauai this vague feeling I had had in my head for quite some time, but could not quite grasp suddenly crystallized into a clear vision. I wanted to bring my relaxed yet deeply sensory and alive spirit I experienced in Kauai to my day to day life. For quite some time before this trip, I had had this hard to define, yet constantly present need for more peace and calm, for more meaningful engagement of my mind, and for more clarity and intention in my daily actions and long-term plans. It was hard to articulate this feeling, but as I was saying bye to the lush green hills and turquois waters of Kauai, I knew that it was the Aloha spirit that I embraced over the past week that I needed to bring back with me. 

Like for many other people, my days can be hectic. My work often requires long hours, deadlines dictate a fast pace, and emails come at any time of the day and night. The year before, I flew over the Atlantic and Pacific 19 times, which takes its toll physically and mentally. Maintaining strong relationships with family and friends is a priority to me, but often I found myself juggling other things as I was trying to spend time with those I cared about. Healthy diet, exercise, and time for personal interests were usually the first ones to go when I was faced with competing demands. Little down time and space for self-care sometimes limited my ability to fully experience what mattered to me. Something felt slightly off and I wanted to change that. 

Since my Kauai trip, I have been on a journey of doing things differently and I hope to share some of my experiences and insights through this blog. I have slowed down. I asked for an extended time to work remotely to be able to spend quality time with family and friends. I went on the vacations that I have long wanted to do – hiking in Slovenia with my girlfriends (where the idea for this blog was born) and beach hopping in Greece and wine tasting in Moravia (Czech Republic) with my family. I intentionally set aside more time to nurture my creativity and started several personal projects. I read more. I challenged myself to get more fit and eat healthfully. I changed my approach at work to get a better balance. It has been a wild journey, but the results inspire me – I sense it’s just the beginning. My knees are sometimes trembling like on that Napali Coast cliff, but if I wake up in the morning with clarity and intention and my heart beats with excitement during the day, then I think I am heading towards the right horizons. 

Začalo to Alohou.

Stojím na útesu a koukám na temně modrou barvu Tichého Oceánu, který se přede mnou rozprostírá až k obzoru. Trochu se mi třesou kolena. Když udělám jeden špatný krok, spadnu stovky metrů dolů a pravděpodobně se už nevrátím. Zhluboka se nadechnu, abych vstřebala krásu tohoto místa. Voda je tmavě modrá, rozeklané útesy jsou sytě zelené, nebe bez mráčku a vzduch tak čistý. Je to ohromující krása. Podobně ohromující je moje radost a pocit úspěchu. Pro toto jsem sem přijela. Dát si výzvu, objevovat, restartovat. A teď jsem v půlce mojí první celodenní sólo tůry podél pobřeží Napali na ostrově Kauai s výhledy, které člověku berou dech. Potichu očima přejíždím ty rozeklané útesy a modrý oceán a přemítám o skvělých věcech v mém životě a o překážkách, na kterých pracuji. Usměji se. Usměji se plná radosti ze života. Zavzpomínám na ty, kteří mi pomohli být, kde teď jsem a pošlu jim v duchu můj dík. 

Zhruba čtyři týdny předtím, poté co mi několik přátel dodalo odvahy, jsem si zamluvila let na Kauai na mojí první sólo dovolenou. Zhruba dva týdny potom jsem výlet skoro zrušila, protože Kauai zasáhla obrovská bouře s rekordním deštěm, která způsobila povodně, sesuvy půdy a škodu hlavně v severní části ostrova. Nebyla jsem si jistá, jestli je správné jet jako turista na ostrov, který se vzpamatovává z takového šoku, ale moje Airbnb hostitelka mě ujistila, že slušní turisté, kteří si váží krásy ostrova, jsou vítaní. A tak jsem vyrazila. Když jsem přistála na Kauai a zasedla za volant mého malého pronajatého auta, věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí. 

Během následujícího týdne jsem dělala tůry po stezkách, které byly skoro jako v džungli a šplhala po úzkých zabahněných cestičkách nad rozeklanými útesy. Přicházela jsem domů vyčerpaná a s bolavými svaly. Probádála jsem populární i méně známé pláže a přejížděla z jedné na druhou, jak se mi zachtělo. Jezdila jsem po ostrově a poslouchala Havajské klasiky v rádiu. Ke konci týdne jsem si je celkem slušně pobrukovala. Projela jsem se na zipline, dokonce i hlavou dolů, nad korunami stromů, kde se filmoval Jurský Park. Původně jsem si myslela, že když jedu na tento výlet sama, budu mít hodně času na reflexi a přemýšlení, ale to se nestalo. Nĕco jiného, mnohem lepšího se stalo – žila jsem v momentu každou minutu dne. Žádné obavy, žádné strachy, žádné přemýlání, prostě a jednoduše tady a teď. Plánovaní mých dnů, řízení za zpěvu se staženými okny, snaha nespadnout z útesu při mých tůrách, šplhání se po strmých stezkách v dešti zabahněná od hlavy k patě, procházky po nekonečných plážích, večeře, které jsem do sebe hladová házela po náročných dnech, hovory s lidmi, se kterými jsem se seznámila, hluboký smutek potom, co jsem se poslední večer dozvěděla velice smutnou zprávu. Při tom všem, jsem žila plně každý moment se všemi sensorickými zážitky a emocemi, které to přineslo. 

Když jsem odjížděla z Kauaie se mi vykrystalizovala v jasnou vizi ta nejasná představa, co se mi už nějaký čas honila hlavou. Chtěla jsem si vzít s sebou z Kauaie do mého běžného života můj Aloha uvolněný ale zároveň plně senzorický a živý duševní stav. Už nějaký čas před mým výletem jsem měla takovou těžko popsatelnou, ale neodbytnou potřebu většího klidu a pohody, smysluplnějšího zapojení mé hlavy a větší jasnosti a záměrnosti v mém denním životě i dlouhodobých plánech. Byl to těžko popsatelný pocit, ale když jsem se loučila se svěže zelenými kopci a azurovou vodou Kauaie, věděla jsem, že si musím přivézt zpět tu Aloha náladu a duševní stav, kterých jsem byla plná celý týden. 

Jako pro mnoho jiných lidí moje dny můžou být hektické. Moje práce často požaduje dlouhé dny, uzávěrky diktují rychlé tempo a emaily přicházejí celý den a noc. Rok předtím jsem devatenáckrát přeletěla Atlantický a Tichý Oceán, což dá zabrat fyzicky i psychicky. Dobré vztahy s rodinou a přáteli jsou pro mě prioritou, ale často, když jsem trávila čas s těmi, na kterých mi záleží, jsem zároveň řešila další věci. Zdravá strava, cvičení a čas na osobní zájmy byly mnohokrát to první, co šlo stranou, když toho bylo hodně. Málo času na odpočinek a péči o sebe sama občas limitoval moji schopnost plně prožít to, na čem mi záleželo. Něco nebylo uplně správně a chtěla jsem to změnit. 

Od mého návratu z Kauaie se snažím dělat věci jinak a chtěla bych sdílet některé zážitky a pohledy na tomto blogu. Zpomalila jsem. Požádala jsem v práci o dlouhou home office, abych mohla strávit víc kvalitního času s rodinou a kamarády. Jela jsem na dovolené, které už jsem chtěla dlouho podniknout – pěší turistika ve Slovinsku s kamarádkami (zde se zrodil nápad na tento blog) a objevování pláží v Řecku a výlet na Moravské vinice s rodinou. Nechávám si záměrně víc času pro moje kreativní aktivity a začala jsem několik osobních projektů. Víc čtu. Zapracovala jsem na tom, abych byla víc fit a jedla zdravěji. Změnila jsem přístup v práci, abych měla lepší rovnováhu. Je to divoká cesta, ale její výsledky mě inspirují – mám pocit, že to teprve začíná. Moje kolena se občas třesou jako na tom útesu v Napali, ale pokud se ráno se budím s jasností a záměrěm v mysli a moje srdce buší s nadšením během dne, pak myslím, že mířím ke správným horizontům.